Kde se natáčely filmy o Vinetuouvi ?

Všichni příznivci “indiánek” jistě sledují každou televizní reprízu filmů o Vinnetouovi a dalších hrdinech románů Karla Maye. I když je v titulkách uvedena německo-jugoslávská koprodukce, ne každý ví, že filmy byly natočeny v zemích bývalé Jugoslávie, především však v Chorvatsku. K natáčení scén z Divokého západu použili filmaři největší klenoty chorvatské přírody - národní parky Plitvická jezera, Krka a Paklenica. Tato místa čeští turisté dobře znají. Natáčelo se i na méně známých lokalitách, které si, co se týče krásy přírody, nezadají se jmenovanými národními parky, např. v kaňonu řeky Zrmanji, ve skalách pohoří Velebit a dalších. Následující přehled umožní všem příznivcům Vinnetoua, Old Shatterhanda a dalších hrdinů z příběhů Karla Maye identifikovat, kde se ta či ona scéna odehrávala.

Přehled filmů s lokalizací místa natáčení jednotlivých scén:

Vinnetou

• Útok indiánů kmene Kiowů na zásobovací vozy pro stavbu železnice: Grobnické polje u Rijeky
• Tábor indiánů kmene Kiowů: Grobnické polje u Rijeky
• Tábor dělníků na stavbě železnice: Mali Alan v jižní části Velebitu
• Městečko Roswell: Zečevo u Šibeniku
• Souboj Old Shatterhanda s Inču-čunou: řeka Zrmanja u Obrovce
• Pueblo Apačů s Old Shatterhandem a jeho přáteli jako zajatci: řeka Zrmanja u Obrovce
• Sam Hawkens ve scéně s Myším ocáskem, Old Shatterhand s Nšo-Či: vodopády řeky Krky u Skradinu
• Setkání Santera a Adlera: u vodopádů řeky Krky
• Noční tábor Apačů: Rošský vodopád na řece Krce
• Nuggetsill se zlatem Apačů, kde byli zastřelení Inču-čuna a Nšo-či: Mali Alan a Tulove Grede v jižní části Velebitu

Vodopády řeky Krky

Vinnetou II - Rudý gentleman

• Vinnetouův boj s medvědem: u Postojny ve Slovinsku
• Pevnost Niobara s vojenskou posádkou: Grobnické Polje u Rijeky
• Stanový tábor Assinibojnců: Platak u Rijeky
• Bandité jedouci za sebou v dlouhe linii: u Rijeky
• Scény v jeskyni: krápníková jeskyně u Postojny ve Slovinsku
• New Venango, kde se usídlili bandité: kamenolom u Stobreće u Splitu
• Přepadení vozu s osadníky: cementárna u Solinu (u Splitu)
• Jeskyně Assinibojnců z venku: Radmanovy mlýny na řece Cetině nedaleko Omiše
• Old Shatterhand radí vojákům: u Karlobagu
• Různé jízdní scény: u Karlobagu

Vinetou III - Poslední výstřel

• Kamenolom, kde bandité přichystali past na Vinetoua s Old Shatterhandem: Solin u Splitu
• Santa Fe, kam Old Shatterhand pronásledoval banditu z kamenolomu: město Trogir
• Clinton: Lublaň ve Slovinsku
• Pueblo Apačů: řeka Zrmanja u Obrovce
• Vinnetou na koni uniká z obklíčení bandity: Mali Alan v jižní části Velebitu
• Prérie: pobřeží u Starigradu-Paklenica
• Vinnetou a Old Shatterhand unikají smrti za pomoci triku s provazy: Vrlika u Kninu
• Zavraždění Hbitého pantera Vinnetouovým nožem: Vrlika u Kninu
• Zapálení vorů s bandity: řeka Zrmanja
• Závěrečná scéna - zastřelení Vinnetoua: Mali Alan v jižní části Velebitu

Poklad na Stříbrném jezeře

Jeskyně u jezera Kaludjerovac

• Tulsa: Starigrad-Paklenica
• Butlerova farma: Grobnické polje u Rijeky
• El Doro: Starigrad-Paklenica
• Vesnice Utahů: u Plitvických jezer
• Kaňon duchů, kde Vinnetou s přáteli přichystal past na Utahy: kaňon Velika Paklenica
• Střibrné jezero a jeskyně s pokladem: jezero Kaludjerovac, Plitvická jezera
• Bandité chtějí pověsit Freda Engela: jezero Galovac, Plitvická jezera
• Přestřelka u Stříbrného jezera: jezero Kozjak, Plitvická jezera
• Různé průjezdy: Starigrad-Paklenica

 kaňon Veká Paklenica

Mezi Supy

• Baumannův Ranč: Grobnické polje u Rijeky
• Tábor Šošonů: Platak v Gorském kotaru
• Llano Estacado: Vrlika u Kninu
• Údolí smrti: kaňon Velika Paklenica
• Saloon s bandity: u Starigradu-Paklenica
• Přestřelka, noční tábor Supů: Mali Alan v jižní části Velebitu
• Murdering Pool, závěrečný souboj u vozové hradby: Vrlika u Kninu

Old Surehand

• Jízdní cesta: Grobnické polje u Rijeky
• McHarova farma: poblíž Starigradu-Paklenica
• Setkání Vinetoua a Old Surehanda: řeka Zrmanja
• Údolí koster: Mali Alan v jižní části Velebitu
• Přepadení vlaku: Benkovac u Biogradu n.m.
• Stará poštovní stanice: Solin u Splitu
• Tábor Komančů: u Splitu
• Přepadní Tobyho a Judith: Radmanovy mlýny na řece Cetině u Omiše
• Mason City: Lublaň ve Slovinsku
• Labyrint smrti: Taborská jeskyně u Lublaně ve Slovinsku

Old Shatterhand

• Tábor Apačů: vodopády řeky Krky u Skradinu
• Misie s Bílou Holubicí: vodopády řeky Krky u Skradinu
• Honička Vinnetoua s Tujungy: vodopád Manojlovac na řece Krce
• Fort Grand: Popovo polje u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Burkerův ranč: Popovo Polje u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Rybařící Apači: řeka Trebišnica u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Město Golden Hill: Župci u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Northern Ranch: Župci u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Napadení kolony: okolí Skadarského jezera v Černé Hoře
• Souboj náčelníků: u Ulcinje v Černé Hoře

Řada scén se odehrává v prostoru mezi mořem
a Velikou Paklenicí

Petrolejový princ

• Scény na vorech: vodopády řeky Krky u Skradinu
• Řeka Shelly: Peručské jezero u Sinje
• Vozová hradba osadníků: Trilj u Sinje
• Surehandův noční tábor: Radmanovy mlýny na řece Cetině u Omiše

Vinnetou a míšenka Apanači

• Smrt McHallerse: průsmyk Prezid u Gračacu
• Lest s koňmi: průsmyk Prezid u Gračacu
• Tábor železničářů: Benkovac u Biogradu n.m.
• Rocky Town: Benkovac u Biogradu n.m.
• McHallersova Farma: Radmanovy mlýny na řece Cetině u Omiše

Vinnetou a Old Shatterhand v údolí Smrti

• Různé scény: kaňon řeky Zrmanje
• Loviště ryb Osaků: vodopády řeky Krky
• Tábor Siouxů: u Šibeniku
• Vražda majora Kingsleyho: u Šibeniku
• Přepadení poštovního dostavníku: Popovo Polje u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Westernové městečko: Ivanica u Dubrovníku
• Smrt Schlangena: u Dubrovníku

Žut

• Městské snímky: Peć v jižním Srbsku
• Žutova usedlost: klášter Dečani u Peće v jižním Srbsku
• Souboj Omara s Barudem: u Peće v jižním Srbsku
• Jízda na voru: u Peće v jižním Srbsku
• Omarův statek: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Visutý most: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Ríhova smrt: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Boj Kary Ben Nemsi s bratry Alaccii: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Únik: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Odhalení Mubareka: v okolí Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Jachta Sira Davida: Petrovac v Černé Hoře

Poklad Aztéků - Pyramida Boha slunce

• Přepadení poštovního dostavníku: u Vrbanje
• Hacienda El Erina: Župci u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Juarezův tábor: Kravica u Trebinje v Bosně a Hercegovině
• Osvobození vězňů: u Dubrovníku
• Aztécká pyramida: u Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Tábor Chichimeků: u Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře
• Kráter: u Podgorici (dříve Titogradu) v Černé Hoře

Kontakty na ubytování - Vysočina - vlastní zkušenosti

PENZION FRYŠAVA 

Kontakt: Miroslava Šteflíčkova

Poloha:  Nedaleko centra

Telefon: +420/ 566 619 332

Mobil:    +420/ 775 368 097

Ulice:  Fryšava 11

Město: 592 04 Fryšava                           Email m.steflickova@worldonline.cz

Celoroční ubytování s plnou penzí i polopenzí. Ubytování ve 2-4 lůžkových pokojích se sociálním zařízením. Restaurace,letní posezení na zahrádce.

Vlastní zkušenost: solidní příjemné prostředí. Interiery opraveny (pobyt v r.2005)

Hovoříme: česky, english, auf deutsch, po polski                   

Kapacita: 100                      

Lůžka:                       

11x 2 lůžkový, 4x 3 lůžkový, 1x 4 lůžkový pokoj, 1x apartmá pro 2+2 osoby, 7x chatka pro 8 osob               

Sociální zařízení:   vlastní na pokoji               

Stravování:  snídaně, polopenze, plná penze                    

Ceny za ubytování (v sezóně):                    

280 Kč/osoba/noc                      

320 Kč/osoba/noc/se snídaní                      

390 Kč/osoba/noc/polopenze                     

455 Kč/osoba/noc/plná penze                                          

185 Kč/osoba/chatka/noc                                          

295 Kč/osoba/chatka/noc/polopenze                                         

360 Kč/osoba/chatka/noc/plná penze                                        

Vybavení:                       

Ubytování penzion: pokoje jsou standardně vybaveny s vlastním soc. zařízením (WC, umyvadlo, sprchový kout), s TV a radiem.                        

Chaty: k penzionu patří 7 chat s celoročním provozem, s vlastním sociálním zařízením, prosklenou verandou a třemi pokoji, celkem 7-8 osob (1 chata).                    

Služby : ve středisku se nachází jídelna, restaurace s celodenním provozem, denní bar. K dispozici máme sportovní hřiště pro tenis, volejbal, nohejbal, pískoviště, houpačky a průlezky pro děti, kulečník, kuželky ….        

Parkování: parkovat můžete na vyhrazeném parkovišti před objektem.                                  

Další informace:                      

Penzion Blatiny se nachází v krásném prostředí Českomoravské Vysočiny, asi 15 km vzdáleném od Nového Města na Moravě v osadě Blatiny (Milovy). Jedná se o penzion s celoročním provozem.            

Sportovní aktivity: V létě je možnost koupání ve dvou blízkých rybnících Milovy (800 m), Blatiny (100 m) od střediska, cykloturistika a turistika. Poloha penzionu umožňuje v zimním období lyžování klasické i sjezdové (Kulík, Svratka, Nové Město na Moravě).

Autobusové spojení: 100 m - Blatiny                                        

Vlakové spojení: 20 km – Nové Město na Moravě  

Vlastní zkušenost: solidní ubytování s vlastní restaurací na výborném místě 

Muráňská planina (17.-21.9.2003)

Před lety při cestě bůhvíodkud mě na mapě upoutal název tohohle koutu Slovenska. V tom okamžiku cosi zabušilo na mou srdeční komoru a protivným pisklavým hláskem se dožadovalo vstupu. Od té doby bydlí se mnou. Touha poznat zemi tajemného jména, zemi koní - Muráňskou planinu. Září na Muráni patří ocúnovým loukám, červeným jeřábům a jelenům rušícím noční klid. Je časem stromů zbarvujících se do podzimova, časem bukvobraní.

Cesta na východ je daleká, ale má utkvělá představa, že jedině a pouze Muráň je tím pravým slovenským rájem konečně nalezla živnou půdu a tak opět vyrážíme za hranice. V Čiernom Balogu mají bleděmodrý kostel a čiernohronskou železničku, která bohužel jezdí jen do 15.září. Také zavřené informační centrum s malým muzeem a tak nám po prohlídce několika vagonků v depu nezbývá než se přesunout na nedalekou autobusovou zastávku a popojet ještě pár kilometrů do vesničky Dobroč. Kostel tu mají žlutý a kolkolem se rozprostírají Veporské vrchy. Přes dvě hodiny šlapeme mělkým lesnatým údolím. Tu a tam chata, chatka, bouda, lesní dělníci. Ostatně jako po celý přechod Muráně. Teprve na Kysuci se značka na chvíli otvírá do suché trávy a výhledů. Rudná magistrála, na kterou se tu napojujeme ale opět mizí v lese. Luk se tu a tam spíš jen dotkne, než by jimi procházela. Přestože nám v cestě stojí několik vrcholů, žádná velká převýšení se nekonají. Až na výjimku potvrzující pravidlo, Klenovský Vepor,prostorový geometrický oříšek, na nějž má představivost nestačí. Od Šopiska vypadá jako mírně zvednutá krtčí hromádka s dlouhým plochým vrcholem. Tudíž když staneš pod téměř devadesátistupňovou strání, nechápeš kde se tam vzala. Od Machniarského sedla už má Vepor méně zavádějící tvar a naprosto přesná vrcholová pyramida slibuje při výstupu nezapomenutelné zážitky. Nicméně po prudkém stoupání skutečně následuje dlouhá vrcholová plošina, vlastní vrchol s vrcholovou knihou a teprve pár metrů za ním výhled s kovovou rozhledovou růžicí. Do sedla Machniarka je to odsud už jenom půldruhé hodiny. Nocležiště je to pěkné, od ohniště výhled přímo do západního údolí. Akorát voda neteče, letošní sucho se podepsalo na mnoha pramenech a pramíncích zmiňovaných mapou, turistickými průvodci či místními znalci. Naštěstí kousek po modré je další chata a u ní potůček zurčí a bublá a v součinosti s velkým kovovým sudem vytváří koupelnu pro horních deset tisíc.

Slunečně prohřáté ráno se obešlo bez obvyklých vstávacích orgií (po všechny dny vyrážíme na další cestu až kolem rozumné deváté), i snídaně se odehrává v klidu, aniž bychom před ní museli vylézt na nejvyšší horu v okolí. Necelé dvě hodiny nám trvá cesta lesem na okraj Národního parku Muráňská planina v sedle Zbojská. Odpočíváme v louce lehce nafialovělého odstínu. První setkání s ocúny. Přes sedlo vedou železniční koleje a zastávka se starobylými lucernami, ohništěm a studánkou potěší srdce každého romantika. Odsud pomalu stoupáme silničkou kolem chaty Zbojská, v tuhle roční dobou opuštěné. Další malebné louky na Kučalachu a pak už prudkým výstupem pod Fabovu holu, kterou obcházíme příjemně vrstevnicovou zelenou značkou do sedla Burda. Poprvé na naší pouti narážíme na dva turisty a brzy nato naše oči poprvé spočinou na bílých skalách Stožek, pod kterými se vine žlutá značka. Malebné údolí končí o něco méně malebným svahem (s odbočkou na vyhlídku Skalní brána) k Nižné Klakové (naši předkové měli zřejmě smysl pro humor, protože je to skoro nejvyšší bod celé planiny) s turistickou útulnou a medvědi mají po další dvě noci smůlu.

Třetí ráno maskujeme batohy v nepříliš hustém smrkovém houští a jen nalehko vyrážíme po hřebeni přes Ostricu a Šarkanicu, špatně značenou lesní pěšinou vedoucí smrkovým lesem a zarostlými pasekami. Teprve na louce poetického názvu Voniaca mě začíná těšit, že jsme se na tuhle trasu vydali. Tedy louka je to obyčejná a ještě na ní stojí chata, celkem nechápu proč ji průvodce tak opěvují, ale výhledy z nedalekých skal jsou jiného rázu. Tráva je tu prohřátá sluncem a název Voniaca by se pro ně hodil víc. Dolů scházíme Martinovou dolinou, po pravé ruce temný masiv skal s černými okny jeskyní (které se bohužel při bližším průzkumu ukazují pouhými skalními výklenky), vlevo prosluněný bukový les.Narážíme tu na dvě upravené, leč nefunkční studánky. Kolem úrody lískových oříšků a pod mostem bez cesty se dostáváme na silnici. Do Muráně je to ještě kus cesty a asfalt se nepříjemně zažírá do chodidel. Naštěstí výhledy trochu zmírňují naše utrpení. Déšť bukvic bubnuje o asfalt a stařenka před vsí nás častuje jablky. Centrum Muráně tvoří několik nepříliš vzhledných hospod a prodejen potravin. Nahlížíme do kostela, asi jediné místní památky a poté bereme útokem nejbližší potraviny s velkým nápisem muráňské buchty před vchodem. Internetová reklama a náš hlad se spojily v chuťových pohárcích a musím potvrdit, že muráňské buchty jsou skutečně vynikající.

Na hradě Muráni,
krajinu máš ve dlani
(zápis z hradní knihy)

Ledová jáma na Studni, hodinku cesty z Klakové. Jeden z krasových útvarů obětovaný pro svou polohu turistickému ruchu. Vede tu asfaltka, stojí chaty a vyvěrá pramen. To je snad jediné plus, jinak mně takhle oblast zas až tak vhodná k táboření nepřišla. Teda pokud nepočítám, že když je nejhůř každá střecha nad hlavou dobrá :o) Uhýbáme po značce směrem na Velkou louku, bohužel se nám cestou podařilo minou odbočku na výhled ze skal Poludnice (naštěstí to pak napravil skvělý rozhled z hradu Muráně). Louka je velká, a ještě větší v poměru k tomu jednomu koni co se na ní popásá. Jestli to byl skutečný muráňský norik nevím, ale pevně doufám že ano, protože jinak bychom měli o zážitek méně. Batohy opět skrýváme pod smrky na okraji louky a vyrážíme dobýt muráňské zdi. Znovu se setkáváme se jménem Vešeléni, známým ze Strečna, těch hradních pánů na Slovensku nebylo evidentně mnoho. Na většině fotografií objevených na netu je vidět hlavní brána. Asi je fotogenická. Vzhledem ke stavu zbytků hradu není divu. Ale co zbývá je překvapivě rozlehlé a abych pravdu řekla tentokrát spíš než pohled na hradní zdi mě uchvacují pohledy z nich. Teprve odsud je vidět, že Muráňská planina nedostala své jméno zbůhdarma. A skály a stráně spadají do údolí tak strmě. Žlutá značka za Velkou Loukou zbytečně kličkuje sem a tam, stejně jako na Klakové vede trochu jiným směrem než dřív a nikdo se neobtěžoval odstranit staré rozcestníky. Nicméně cesta od statku do lesa je dobře patrná a po konečně posledním stoupání začíná povlovně klesat k železniční zastávce Červená Skala. V první části pohodovka, míjíme asi dvě spací boudy, barevné listí a u nohou tráva. Do civilizace ale musíme posléze po asfaltu. Výhledy na Kralovu Holu nám připomínají, že skutečné kopce vypadají úplně jinak, a slibují zážitky do příštího roku. V Červené Skale nás vítá průchod kamenolomem a zjištění, že autobus do Popradu odjíždí až za tmy. Hospodu tu sice mají, bohužel nevaří a tak těch pár hodin trávíme u kombinace kofoly, čaje a slaných chipsů. Na první pohled luxusní salonek, na ten druhý člověk rychle zjistí, že už má leccos za sebou. Nicméně do zaplivané nádražní putyky plné kouře to má momentálně daleko (aspoň vizuálně) a posezení na čalouněných lavicích je příjemné. V Popradu zbývá ještě tak akorát čas na večeři než nám frčí noční rychlík na Prahu. Po probrání všech kapes vysypává každý na stůl poslední drobné, aby zaplnil žaludek před dlouhou cestou domů. Halušky ujdou. A navíc velké bezvýznamné plus za čajové menu na každém stole. Čajová kultura ovládla Poprad.

Muráňská planina se dá přejít během dvou dní. Stejná doba stačí k tomu, aby se zapsala mezi místa, kam se jednou určitě vrátíš. Vezu si odsud nejen kapsu lískových oříšků. Zůstanou se mnou i doteky setkání, medvědích strachů, mléčné dráhy zahřívané večerním ohněm. A až jednou ta malá potvora jejíž pisklavý hlásek přetavil časný muráňský podzim do podmanivého altu zavelí, neodolám.

Neznámý autor (Není to vlastní tvorba, ale dobrá inspirace. Tímto autorovi děkuji)

Mapka Malcesine

Pro ty co by rádi navštívili toto krásné italské městečko na břehu Lago di Garda může přijít vhod tato mapka.